ROZHLEDNY A vyhlídková místa

jako turistické cíle PLZEŇSKÉHO KRAJE a blízkého okolí

 

 

Rokycany – vyhlídkový ochoz kostela Panny Marie Sněžné

(Turistická mapa KČT č. 34 – Brdy a Rokycansko)

 

Jediným, nejvyšším a nejlepším vyhlídkovým místem přímo v srdci města Rokycan je ochoz věže kostela Panny Marie Sněžné. Původní kostel ve východní části náměstí byl po požáru v r. 1784 na gotických základech zcela přestavěn v barokním slohu. Doplňuje jej empírová věž postavená v letech 1821 – 1823. Ta byla v r. 1856 zvýšena o čtvrté patro a zakončena šestibokým jehlanem  s makovicí, křížem a novou měděnou krytinou. Dnes je věž vysoká 66 metrů.

Běžného zájemce o rozhled z ochozu je nutno předem informovat, že vstup do nitra věže a výstup vzhůru není běžnou a všední záležitostí. Taková výjimečná příležitost nastává zpravidla pouze 1x za rok, a to v den sváteční – v Den Rokycan, který připadl r. 2003 na 20. září, tedy třetí zářijovou sobotu. Je dobré se pro jistotu předem informovat na Římskokatolické diecézi v Rokycanech, která kostel spravuje.

            Do věže je jediný vstup vlevo od hlavního vstupu do kostela, poblíž muzea. Schodiště je dřevěné točité vřetenové o šířce stupňů cca 60 cm. Zajímavostí schodiště je, že zhruba v 1/3 stoupání se na podestě mění směr z pravotočivého na levotočivé, čímž se zvláště při sestupu příjemně vyrovná obvyklá motolice. Od druhé třetiny tedy stoupáme levotočivým schodištěm až do zvonice, ve které jsou 4 zvony klasického typu a dva menší polokulové.

Pohled z ochozu věže kostela Panny Marie Sněžné na klasicistní radnici.

V pozadí vlevo vrch Kotel, uprostřed Maršál.

Největším zvonem je Svatý Michael z r. 1612 (výška 90 cm, průměr 121 cm, váha 10 q). Dalšími zvony jsou Svatý Václav, Svatá Barbora a Svatý Josef. Ze zvonice už stoupáme dřevěným přímým schodištěm až do úrovně ochozu. Zde projdeme předsíní příslušející bytu věžného, který zde fungoval od r. 1856. Hlídku držící zvoníci měli za úkol zvonit proti mračnům, proti suchu, proti Turkům a samozřejmě hlavně při požáru. Požární hlídka byla zrušena až v r. 1929, kdy na požár upozorňovala siréna na protější radnici.

Mariánský sloup z r. 1770 a horní část kostela P. Marie Sněžné s ochozem přístupným z bytu věžného.

     Zvoník na věži ale bydlel dál a to až do r. 1948. Jeho povinnost zvonit určoval speciální grafikon. Měl za povinnost zvonit každé ráno, v poledne, večer, kromě toho každý pátek v 15 hodin, půl hodiny před začátkem každé bohoslužby, po celou dobu liturgických průvodů mimo kostel, umíráčkem pak při skonu některého z farníků. Malou kuriozitkou jsou kamna v hlavní místnosti bytu s odvodem spalin komínovým průduchem do nenápadného komínku na severní straně věže.  Do bytu byl přístup pouze pěšky po schodech; nákupy, voda, otop, rozměrnější břemena a vybavení domácnosti bylo dopravováno na věž pomocí ručního rumpálu. Po roce 1948 si místnosti pronajal radioamatérský klub zdejšího Svazarmu, od poloviny 50. let je místnost prázdná a ochoz nepřístupný.

      Ale už na ochoz. První, co nás při vstupu na ochoz zaujme je samozřejmě náměstí s klasicistní radnicí postavenou v letech 1804 – 1810 podle návrhu Aloise Palliardiho. Z ochozu věže tedy vidíme panu starostovi když ne přímo do talíře, tedy alespoň do lejster. Na ploše před  radnicí stojí pískovcový mariánský sloup z r. 1770. Pokocháme-li se pohledem na historickou i panelákovou zástavbu, ulice a dvorky, můžeme se věnovat širšímu okolí, především krajině a kopcům. Na západě, směrem k Plzni, si všimněme dálničního mostu přes údolí Klabavy. Klabava vzniká soutokem Příkosického a Padrťského potoka u nedalekého Hrádku a Rokycany protéká po severním a východním okraji. Pod zmíněným dálničním mostem se Klabava vlévá do stejnojmenné vodní nádrže.

Nad jejím pravým břehem se uprostřed upraveného lesoparku vypíná návrší příhodně zvané Vršíček s poutním barokním kostelem Navštívení Panny Marie. 

Na severovýchodu ve vzdálenosti 15 km si všimneme táhlého hřbetu přírodního parku Radeč s vrcholem a vysílačem Brno (718,1 m). Na jižním úpatí hřbetu, mezi Holoubkovem a Volduchy, je další vrch – Chlum (561,0 m). Pod ním, na břehu rybníka napájeného Voldušským potokem,  leží  známý autokemp Habr.

            Přímo na východě  se rozkládá přírodní park Trhoň se stejnojmenným vrcholem (624,2 m) a o málo vyšším Žďárem (629,5 m). Směrem k jihovýchodu začínají brdské lesy s vojenským výcvikovým prostorem Jince.

            Při pohledu na jih nás zcela jistě zaujme zalesněný vrch Kotel (575,3 m), na jihozápadě směrem ke Šťáhlavům pak vrch Maršál (560,0 m). Vracíme se na západní část ochozu a rozhled zakončíme pohledem na Čilinské polesí s vrcholem Čilina (523,4 m).

            Vzhledem k tomu, že Rokycany leží z hlediska Rokycanské pahorkatiny poměrně nízko (cca 350,0 m n.m.), je horizont okolních kopců výše a brání tudíž vzdálenějším výhledům. Ovšem nic to nemění na faktu, že ačkoli je poloměr rozhledu „jen“ 15 km, je na co se dívat a žádný z návštěvníků kostelního ochozu rozhodně neodejde neuspokojen. Rokycany mají turistům ve svém okolí co nabídnout. Mezi nejznámější technické zajímavosti patří vodní hamr v historické Dobřívi, pro toulání přírodou lze doporučit Kokotské rybníky a nedaleký Vršíček  nebo rozlehlé lesy s vrchem a vyhlídkovým místem Hradiště u Březiny na severu nebo Žďárem na východě. Pěkným výletem se může stát cesta po červené značce na jih přes vrch Maršál na Kozel. Stačí jen obout festovní perka a pro jistotu i větrovku. Poutníkům budiž dobrou zprávou, že Rokycany a okolí jsou proslulé přívětivými domorodci s rozvinutým smyslem pro pohostinnost.

 

S ochotným přispěním informacemi p. profesora Hofmana, rokycanského historika, připravil pro KČT Plzeňského kraje Jiří Mareš, aktualizace 2.ledna 2009

 

 

Hlavní stránka KČT Plzeňsko

Rozhledny a vyhlídková místa