Metodika značení turistických tras

1.       Organizace značení na Plzeňsku:

Nejvyšším orgánem v ČR je Rada značení ÚV KČT v Praze, která řídí podřízené krajské sekce po stránce organizační, metodické a finanční. Do KČT Plzeňsko je organizačně zapojeno značení turistických cest. Řídícím značkařským orgánem v kraji je Regionální sekce značení (RSZ) Plzeň, která se dělí na Oblastní rady značení (ORZ) Plzeňsko, Domažlicko, Klatovsko, Sušicko, Tachovsko, Sokolovsko, Karlovarsko a Chebsko. ORZ Plzeňsko má svou působnost v okresech Plzeň-sever, Plzeň-jih a Rokycany a stará se celkem o 1730 km značených turistických cest. Okres Plzeň-sever má 755 km cest, Plzeň-jih 615 km a okres Rokycany 360 km.

Činnost značkařů je financována z rozpočtu KČT v Praze, přidělená částka odpovídá zhruba 70% potřeby, zbytek je řešen pomocí dotací hlavního sponzora Lesy České republiky, od městských a obecních úřadů.

 2.     Dokonalý systém značení:

Klub českých turistů (KČT) se v České republice zabývá značením turistických tras již více než sto let. Rozsah sítě značených tras činí 37000 km. Značené trasy jsou bohatě vybaveny turistickými směrovkami udávajícími jejich směry, vzdálenosti a v řadě významných východišť i velkými informačními turistickými vývěsními mapami (TVM). O značení turistických tras se ve svém volnu a zdarma stará přes 1000 dobrovolných značkařů - výhradně členů KČT.

Značkování se řídí přesnou metodikou, která vycházejí ze stoletých zkušeností. První turistická trasa byla vyznačena již v roce 1889. Systém turistického značení v České republice je nejspolehlivější a nejpropracovanější nejen v Evropě, ale i na světě. Naše pravidla a metodiku značení převzaly dokonce některé sousední státy.

Turistické značení slouží pouze pro pěší turistiku. Turistické trasy jsou značeny v obou směrech. Ve městě je značení zásadně na jedné straně ulice na chodníku. Na křižovatkách cest musí být značka tzv. naváděcí i potvrzovací, tzn. celkem dvě na každé straně křižovatky. Při značení volně lesem musí být od jedné značky vidět další, na rovných úsecích cest jsou značky od sebe vzdáleny nejvýše 250 m. Ve volném terénu bez stromů a sloupů jsou používány značkařské kolíky a na nejbližší možný objekt ve směru cesty se malují tzv.volavky – velké pásové značky.

 3. Druhy značek:

Pěší turistické značky mají čtyři základní barvy – dle pořadí důležitosti to jsou: červená, modrá, zelená a žlutá.

Pásová

Čtverec o straně 10 cm s pestrým pruhem vedoucí barvy mezi dvěma upozorňovacími bílými pásy jsou vodorovné, rovnoběžné se směrem značené trasy. Prochází-li určitým úsekem několik značených tras různých vedoucích barev, jsou umístěny společně na jednom objektu všechny procházející značky v závazném barevném a druhovém pořadí. Hrot šipky ukazuje směr trasy.

Místní značení

Zpravidla značí kratší vycházkové okružní trasy v blízkosti velkých měst, rekreačních nebo turistických středisek a kempinků.

Lázeňské značení

Okružní vycházkové trasy v okolí lázní.

Naučné stezky

Většinou jsou okružní, na zastávkách jsou umístěny informační tabule. Vyznačkování naučné stezky touto značkou však není vždy podmínkou. Charakter naučných stezek jim dává pouze jejich vybavení informačními panely.

 

Tvarové významové značení - umisťuje se na značených trasách na odbočkách od pásových značených tras k turisticky významným místům, kterými nelze vést průběžné značené trasy. Délka této odbočky je nejvýše 1 km.

Koncovka - značí konec trasy nebo konec odbočky

Odbočka k vrcholu s rozhledem nebo k vyhlídce

Odbočka ke zřícenině hradu nebo jiného historického objektu

Odbočka ke studánce

Odbočka k jinému významnému místu

 4.   Tabulky a směrovky:

Tabulky místního názvu (TMN) informují turistu o tom, kde se nachází a krátce seznamuje turistu o historii nebo zajímavosti místa.

Směrovky informují o vzdálenostech vybraných informačních míst na značené trase. Ve hrotech směrovek je vždy symbol značené trasy – u pásového značení příslušná barva, u významového značení symbol odbočky a u místního značení symbol místní značky.

Na důležitá zařízení nebo objekty ležící mimo značenou trasu se upozorňuje bezbarvými upozorňovacími směrovkami. Opačný směr od zařízení nebo objektu ke značené trase se rovněž vyznačí bezbarvou směrovkou – především na nádražích nebo stanicích autobusů ukazují tyto směrovky směr k východišti značených tras.

 5.      Turistická informační místa (TIM):

Místa, kde turistická značená trasa začíná, končí nebo se křižuje s jinou trasou, se nazývají turistická informační místa. Jsou to důležité orientační body na značených trasách, kde turisté najdou potřebné informace a kde jsou instalovány turistické směrovníky. Směrovník je opatřen tabulkou místního názvu a směrovkami, na tabulce bývá někdy uvedena i nadmořská výška místa. Směrovníky se dále nacházejí na trase na význačných místech a jsou od sebe vzdáleny nejvýše 4 km. V posledních dvou letech je součástí TIM i tzv. sponzorská tabulka hlavního sponzora KČT – Lesy České republiky.

 6.      Turistické vývěsní mapy (TVM):

Na frekventovaných místech se instalují mapy o rozměrech 120x180 cm. Bohužel, velmi často se stává, že vlivem místních povětrnostních podmínek některé barvy na mapách vyblednou. Neblaze se na stojanech s mapami i mapách samých podepisuje i lidský faktor - vandalismus.

  7.     Obnova značení:

Turistické trasy se v pravidelných tříletých cyklech obnovují, tzn. že na určené trase značkařská skupina (obvykle dvojice) opraví všechny značky - obnoví jejich barvu, na stromech značku případně zkrátí a upraví do správného tvaru pomocí khaki barvy. Větve, které značku zakrývají, se musí odstranit. Některé značky se musí zatřít a namalovat na jiný objekt, vše záleží na situaci v terénu, kterou musí značkař posoudit a rozhodnout se dle značkařských pravidel. Oblast Plzeňsko má 1 730 km značených tras. Trasy se obnovují pravidelně po třech letech. Náklad na obnovu 1 km značení je cca 300 Kč. Za jednu hodinu je průměrně možno obnovit 1,5 km.

 

Architekt Pasovský a značkařské družstvo (1902): Arch. Pasovský - tehdejší předseda KČT a mecenáš. Navrhl a věnoval projekt zděné horské chaty na vrchu Čerchov (nejvyšší hora Českého lesa), vedle již stojící rozhledny. Chata otevřená r. 1904 byla na jeho počest nazvána "Pasovského chýše".

  8.     Značkařské kvalifikace:

Zájemci o vstup do řad značkařů se mohou přihlásit do odboru turistiky KČT v okolí svého bydliště, kde jim zkušení aktivisté rádi poradí, jak získat potřebnou kvalifikaci. V praxi to probíhá tak, že adept značení pod vedením vedoucího značkaře nebo instruktora značení absolvuje zácvik značení v terénu. Při splnění požadovaného minima v délce 10 km se stává pomocným značkařem. Značení se z praktických i bezpečnostních důvodů provádí zpravidla ve dvojici. Je-li zájem značkaře o provádění značení soustavný a hlubší, absolvuje seminář zakončený zkouškou. Seminář se skládá z teoretické části v učebně a praktické části přímo v terénu. Při úspěšném splnění závěrečné zkoušky se stává samostatným vedoucím značkařem. Dosaženou kvalifikaci si dále může zvýšit kurzem instruktor značení, případně dalšími specializovanými školeními, např. pro těžké značení v terénu (turistické vývěsní mapy - TVM, turistická informační místa - TIM, vyvěšování tabulek a směrovek apod.), a školení pro pilaře, mapaře aj.

 

 

 

Jednou z příčin ničení a narušování turistických značených tras jsou živly – vítr způsobuje polomy, voda odnáší lávky a způsobuje erozi cest. Na životnosti a trvanlivosti značení - především na tabulkách, směrovkách a vývěsních mapách, se dále podílejí teplotní výkyvy a extrémní zatížení atmosférickými vlivy hlavně v zimních měsících. Toto negativní působení lze do jisté míry snížit umístěním tabulek a map na vhodně chráněné místo a použít šetrný způsob montáže i zavěšení.

 

Na snímku vpravo je běžný následek polomu pod Javorníkem na Šumavě (červenec 2003)


 

 

Smutnější příčinou zkracování životnosti turistického značení je jeho záměrné ničení. Nejčastějším způsobem poškozování tabulek je jejch násilná deformace nebo stržení a odcizení. Bohužel, jen málokdo si dovede představit kolik pracovních úkonů, finančních prostředků a osobní obětavosti značkařů vyžaduje výměna byť i jen jediné tabulky kdesi uprostřed lesa....

 

Na snímku vlevo jsou prostřílené a následně zkorodované tabulky na trase mezi Dylení a Dolním Žandovem na Chebsku (srpen 2003)

 

 

 

V terénu se někdy setkáváme se značením, které napodobuje značení prováděné školenými značkaři Klubu českých turistů. Rozeznat takovéto „černé“ značení od značení KČT většinou nebývá těžké. Jednak je to díky snížené kvalitě provedení, jednak nedodržením metodických zásad umisťování značek. Na snímku je zelená turistická značka  používaná pro naučné stezky provedená zkušeným značkařem KČT. Zároveň je na stejném objektu provedená fialovou barvou napodobenina takové značky.

 

Zobrazený případ byl zaznamenán na Staroplzenecké naučné stezce, kde souběžně s oficiálním značením probíhá fialově značená tzv. Ezoterická stezka (květen 2004)


 

 

Mnoho značek vezme každoročně za své také těžbou dřeva. S poraženými kmeny tak skončí na katru i turistické značení. To je ovšem nutné neprodleně nahradit, což ale není tak velký problém. Spíše to trvá, než na chybějící značení přijdeme. Vítáme proto každou informaci o takto „vytěženém“ značení. Mnoho turistů nám tyto informace již poskytuje na adrese trasy@centrum.cz. Děkujeme jim i za vás.

 

Na snímku předseda Značkařského obvodu Plzeňsko pan Jiří Zápotocký při posledním rozloučení se značkou na Zbirožsku (březen/2008)

Podotýkáme, že značkaři nemají v náplni své práce údržbu informačních tabulí na naučných stezkách, které jsou z větší části zničeny vandaly. Dle smluv, které byly uzavřeny při vzniku těchto naučných stezek, přísluší údržba tabulí jednotlivým okresním úřadům. Časté stížnosti jsou i na stav plechových tabulí s historickými informacemi, které jsou umístěny na památných místech. Tyto tabule byly vyvěšovány odborem kultury bývalého KNV před 20 - 30 léty, značkařům údržba této památkové orientace nepřísluší a ani nemáme na renovaci informačních tabulí vyčleněny finanční prostředky. Je to škoda, informace by mohly sloužit celé veřejnosti.

Co se o nás píše v literatuře:

„...V houštinách pod Karlínem jako by zabloudilo a ztratilo se jméno Hamerský a v lukách jižně od Plané, v místech nového silničního mostu, již čteme Tichá. Tedy alespoň na některých mapách. Já nejvíce čítám v mapách měřítka 1:50 000 vydávaných v edici Klubu českých turistů. Jsou to bývalé vojenské mapy a jsou opravdu přesné. Můžete podle nich chodit kdekoli, daleko od značených cest a vždy se nějak vymotáte a najdete cestu zpět na vlak či k autu. „ (Krásná kniha plánského fotografa, znalce krajiny a přírody Miroslava Tréglera Blízké krajiny západních Čech aneb povídání o krajinách blízkých nejen vzdáleností, vydalo nakladatelství REGIONALL v Plzni v r. 2010, strana 110)

„...Každá z deseti nově přistupujících zemí přinese rozšířené Evropské unii některá prvenství. Ať už se jedná o zeměpisné reálie, hospodářské výsledky nebo jiné ukazatele. Česká republika přichází s unikátem - nejhustší sítí turistického značení: 488,6 km na 1000 km2.“ (MF Dnes, 30.4.2004)

„...Porosty na svazích nad levým břehem Berounky patří spolu se Zábělou na pravém břehu k ukázkám přirozených lesů s převahou dubu a habru. Na východních skalnatých svazích byla vyhlášena  v r. 1969 přírodní rezervace Háj. Směrem k Bukovci býval přívoz, po kterém jsou zachovány příjezdové cesty na obou stranách řeky. Další přívoz býval proti Zábělé. Žlutě značená turistická cesta po obvodu Háje  nad řekou je nejstarší cesta v okolí Plzně, která vznikla záměrně pro turistické účely. Byla jednou z prvních aktivit plzeňského odboru Klubu českých turistů, založeného 15. 12. 1892. Obec plzeňská ji dala vylámat na jeho podnět v r. 1893.“ (Průvodce Bolevec a okolí, vydal Starý most,  2001)

„…Městečko Dubá bylo stejně dobře opevněné jako Mělník a museli ho obejít za západu. Drželi se i nadále stranou hlavní silnice a pokud to bylo možné, jeli po turistických stezkách značených barevnými proužky. Honza myslel na ty obětavé lidi, kteří s kyblíkem barvy a štětkou v ruce procházeli zemi křížem krážem a značili cesty pro výletníky. V mimořádné situaci, jako byla tato, mohly turistické značky zachránit životy.“  (Tma, Ondřej Neff, str. 184)

„…Chůze lesem je podobná cestě životem. Často opouštíme turistické značky, boříme se propadající se rašelinou a přesličkovým pralesem, zakopáváme o bludné kořeny.“ (z rozhovoru se zpěvákem, textařem, cestovatelem a fotografem Danem Bártou – Koktejl I/2002)

 

Případy narušení spolehlivosti značení:

Snahou značkařů Klubu českých turistů je, aby značené trasy byly stále spolehlivě vyznačkovány. Přesto se mohou vyskytnout různé nedostatky, způsobené většinou vnějšími zásahy, které nemohou značkaři předvídat nebo ihned odstranit (lesní oplocenky, zákaz vstupu do prostoru, uzavření průchodu přes soukromý pozemek apod.). Někdy bývá značená trasa úmyslně poškozena seškrabáním nebo zatřením značek. Takové úseky však nebývají příliš dlouhé a kromě toho se po stopách po ničení dá takový úsek při zvýšené pozornosti překonat.

Výzva ke spolupráci:

Turistické trasy se obnovují v tříletém cyklu. Během této doby může dojít na průběhu značených tras k velkým změnám – k vykácení stromů nebo odstranění dřevěných sloupů se značkami, k terénním úpravám nebo k oplocení pozemku při jeho koupi, k erozi, sesutí zeminy a stržení lávek vlivem přívalových dešťů, neodstranitelnému zarůstání nepoužívaných cest náletovými dřevinami a křovinami. Pokud nejsou o těchto změnách v bezpečné schůdnosti tras značkaři včas informováni příslušnými úřady, dochází k přerušení trasy a náprava může být provedena s velkou časovou prodlevou, protože – jak již bylo uvedeno výše – cyklus obnovy značení je tříletý. Vzhledem k tomu, že rozsah působnosti máme na Plzeňsku značný a nemůžeme průběžně sledovat stav všech TZT, prosíme turisty o podání zprávy o různých nedostatcích na trasách do naší e-mailové schránky trasy@centrum.cz nebo na níže uvedenou adresu: Můžeme vás ujistit, že e-mailovou schránku nejen vybíráme, ale i čteme. A nebudete tomu věřit – vaše připomínky dokonce i řešíme.

Adresa a poštovní schránka:

Klub českých turistů, Veleslavínova 30, 301 00 Plzeň.

Děkujeme

Připravují: Jiří Mareš, Jiří Zápotocký a Jaroslava Kučerová – aktualizace 14. července 2011