Památky a zajímavosti Plzeňského kraje jako cíle turistických výletů

PLZEŇSKÁ ČÁRA

 

    Opevnění v oblasti západních Čech a západně od Plzně z let 1936-38 mezi Manětínem a Klatovy. Opevnění na trase Manětín, Rabštejn, Stříbro, Úterský potok, Trpísty, Holýšov, Merklín se dnes souhrnně označuje jako Plzeňská čára. Jeho úkolem bylo ztížit a zpomalit postup pozemních jednotek nepřítele. Bohužel, řízením osudu bylo celé československé opevnění předáno nepříteli naopak bez jediného výstřelu. Celkově opevnění u Plzně tvořilo v září 1938 128 bunkrů vz. 36 s čelní obranou a 418 pevnůstek vz. 37 s důmyslnější boční obranou. Užívané označení "řopík" vychází ze zkráceného názvu Ředitelství opevňovacích prací - ŘOP, které stavební práce řídilo.

     Příslušníci hraničářských pevnostních jednotek měli označení "ZU" (zvláštní určení). Základním požadavkem byla státní spolehlivost prověřovaná až do druhého pokolení. Mimořádný důraz byl kladen na fyzickou a psychickou odolnost, kázeň a kamarádskou soudržnost, tedy vlastnosti potřebné pro dlouhodobou izolaci ve stísněných prostorech. Jednotky ZU procházely speciálním všestranným výcvikem, především střeleckým. Vyžadována byla i zastupitelnost všech vojenských odborností.

rabstejn_a

Řopík“ – bunkr vz. 37 pod Rabštejnem nad Střelou vedle Horova mlýna leží na trase naučné stezky Rabštejn - Střela

     Vojáci určení jako osádka pevností - tvrzí, srubů a bunkrů - měli nárok na zvýšené příděly potravin a kávy, jako jediní dostávali i tabulku čokolády, zvláštní příděl kuřiva a panáka rumu. Likvidace řopíků během okupace proběhla s německou důkladností... Zachovány zůstaly jen pevnůstky, jejichž likvidace byla z nějakých důvodů nebezpečná - například pro blízkost budov, mostů a komunikací. Takřka dokonale tak byly zahlazeny pozůstatky úseků v oblasti Manětín, Nové Městečko, Merklín a Ježovy. Pevnůstky v Sudetech byly systematického ničení ušetřeny. Po jejich obsazení byly podrobně zkoumány německou armádou a vyhodnocovány jejich obranné možnosti. V dalších válečných letech se o opevnění nikdo nestaral, jen okolní obyvatelstvo zbavilo objekty veškerých snadno vytěžitelných ocelových prvků (mříží, dveří, maskovacích sítí), které pak ve formě šrotu putovaly do vysokých pecí. V poválečných letech došlo k dalšímu poškození a podle svědectví pamětníků několik pevnůstek v oblasti Úterského potoka bylo zkušebně ostřelováno československou armádou.

Dnes jsou mnohé lehké pěchotní bunkry předmětem zájmu jednotlivců i skupin - zapálených obdivovatelů vojenské historie. Poté, co se jim podaří takový bunkr do své péče získat, věnují stovky hodin a nemalé finanční prostředky, aby bunkrům vrátili jejich původní tvář i vážnost, která těmto objektům bezesporu náleží.

Více o tématu viz www.opevneni.cz; www.valka.cz; www.fronta.cz; kniha Jan Lakosil: Utajená obrana Šumavy 

Vyhledej si zde na interaktivní mapě čs. opevnění „svoji“ oblíbenou pevnost

 

stri_a

     Dobře zachovalý, udržovaný a v mezích možností i vystrojený bunkr „LO vzor 37“ č. 54 úseku E 22 se nalézá ve Stříbře na pravém břehu Mže, na trase naučné stezky Historie hornictví na Stříbrsku, v sousedství štoly Prokop.

Tab_b

Z vedle stojící informační tabule se podrobně seznámíte s konstrukcí a technicko-taktickými daty bunkru. Tyto bunkry se v této oblasti vyskytují v hojné míře, neboť právě tudy procházela tzv. Plzeňská čára. 

 

Pro KČT Plzeňského kraje připravil Jiří Mareš, aktualizace 25. března 2015